THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z mála vůdčích kapel českého doom metalu první poloviny devadesátých let, jež se dožila současnosti a jako bonus k tomu (i když jak pro koho…) zůstala věrna své stylové škatulce – i to jsou REACTION EXTASY TRANCE, neboli R.E.T. Většina tehdejších souputníků je buď již zcela mrtva, příp. otočila kormidlem do vzdálených a hodně odlišných vod. S tím však R.E.T. nemají ani ten nejmenší problém. I přes určité komplikace se sestavou se zdají být nesmrtelní (již téměř dvacetiletá existence si zaslouží obdiv) a tu svou pomalu se vlekoucí doometalovou káru s poklidem táhnou dál…
I když s poklidem… výměna zpěváka jistě nepatří mezi položky, které lze považovat za zanedbatelné. Zvlášť když se jedná o natolik charakteristický hlas, jímž Yarin kay Querry bezesporu disponoval. Změna je to o to překvapivější, že jeho místo zaujala žena, konkrétně tedy Zuzana Ferfecká Březňáková. Čímž se dostáváme k otázce, zda se to nějak projevilo na hudebním výzoru kapely…Zuzana vlastní pěkný vokál nesoucí se přibližně v linii současných WITHIN TEMPTATION / EVANESCENCE, což při aktuální heavy-doomové podobě R.E.T. působí poněkud zvláštně, nikoliv však nezajímavě. Kapela s ženským zpěvem koketovala již v minulosti, přesto se její tvorba až díky tomuto kontrastu nad očekávání projasnila. Dostatečná žánrová zadumanost se z tvorby třineckých ani díky popisovanému tahu nevytratila, jednotlivé zvukové plochy jsou stále dostatečně rozpliznuté po celé šíři, avšak větší prostor dostává přímočarost a chytlavost jednotlivých motivů. Pakliže se fanoušek R.E.T. přenese přes ono (pro někoho možná nepříjemné) překvapení týkající se výměny frontmana, obdrží pravděpodobně přesně to, co si představoval.
Od „New Feelings“ rozhodně není možno očekávat nějaký milník – monument, který by jednoznačně a definitivně zatřásl tuzemskou, natožpak světovou scénou, zvlášť když současným žánrovým „trendy“ hybatelem jsou spíše drone/sludge/apod. záležitosti. Přesto se jedná o dílko poměrně příjemné, vyzrálé a poslouchatelné, určené však zejména ušním bubínkům dlouholetých vyznavačů kapely.Solidní doommetalová porce ze slezských luhů a hájů.
6 / 10
Zuzana Ferfecká Březňáková
- vokály, piano
Roman Kufa
- kytary
Daniel Matuszny
- kytary
Zbycho Malý
- basa
Mirek Holub
- klávesy
Jiří Szoty Szotkowski
- bicí, perkuse
hosté:
Jana Stonavská
- vokály
Kateřina Delinčáková
- vokály
Kateřina Szusciková
- vokály
Kateřina Rašíková
- vokály
Štefan Riho
- housle
1. Insomnia
2. The Feelings
3. I Know
4. Firefly
5. Dying In The Rain
6. Sleepless
7. The Drowning
8. In My Arms
9. Heaven Forever
10. A Prayer For The Damned
New Feelings (2008)
The Dark At The End Of The Tunnel (2004)
In Love With Blood (2002)
X (1989-1999) (1999)
In memories (1996)
Depression (1994)
Vydáno: 2008
Vydavatel: R.E.T
Stopáž: 48:13
Produkce: R.E.T.
Studio: G. M. Recording Studio Jablunkov
Je to bída. Bez Yarina to nemá ani zlomek předchozí atmosféry.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.